V zimě roku 2000 do té doby zcela zdravý hoch ochrnul na dolní polovinu těla. Ucpaná céva ho upoutala na lůžko. Až dvě operace míchy daly novou naději: funkce nohou se může obnovit! "Zlepšuje se to," říká Kamil. Kvůli hokeji dojíždí do Zlína. Třebaže s tímto sportem začal později než ostatní, patří už k oporám. Laika pohled na sledge hokej nejspíš překvapí: soupeři se v zápalu boje "mydlí" jako někde v extralize, bez taktické vyspělosti nemá tým šanci na úspěch. "Je to pořádná dřina," přiznává Kamil Šnajdar. Hokejové body jsou pro něj důležité, ale priority má jinde. Odmaturovat na gymnáziu a uspět při zkouškách na vysokou školu, pak bude uherskohradišťský hokejista šťastný.

Po gymnáziu se chcete dostat na vysokou a pak se živit velkou zálibou - počítači. Chcete dokázat, že se dá normálně žít, i když člověk zrovna nemůže chodit. Počítáte s pokračováním sportovní kariéry mezi sledge-hokejisty. Změnil by se zásadně váš soukromý i sportovní život pokud se vyléčíte?

Samozřejmě život by se zcela jistě od základu změnil, byla by to velká událost. Na sport jsem nezanevřel ani když jsem ochrnul, a nyní by tomu nebylo jinak. Sportu a hlavně hokeji bych se věnoval i nadále ať už v jakékoliv podobě.

Vážíte si lidí, kteří se vám snaží pomoci, co oceňujete více materiální, anebo morální pomoc?

Obrovským způsobem si vážím lidí, kteří mi pomáhají a ze své pozice obdivuji, že dokáží pomoci. Asi zcela určitě nejde říct, co je potřebnější, každopádně základem je morální pomoc. Bez dobrého psychického stavu mi materiální pomoc nepomůže. Aby však mohl tělesně postižený člověk "normálně" žít nebo se normálnímu životu alespoň co nejvíc přiblížit, je zapotřebí spousta úprav, včetně bytu nebo osobního automobilu. V těchto případech je materiální pomoc téměř nezbytná.

V jaké atmosféře se odehrávají utkání ve sledge-hokeji, dá se srovnat s normálním hokejem?

Myslím, že je to v mnohém podobné. Většinu protihráčů dobře známe, na ledě se však žádné kamarádství nebere v potaz a v tu chvíli se z kamarádů a přátel stávají soupeři, které musíme porazit. Při hře se atmosféra v týmu odvíjí od stavu utkání. Když náš tým prohrává, je cítit na každém velká nervozita, které se bohužel nedá vždycky ubránit. Na druhou stranu když vedeme o jednu dvě branky je nálada uvolněná, což je samozřejmě id eální. Oproti extraligovému hokeji však zápasy sledge-hokeje navštěvuje mnohem méně diváků (maximálně desítky) což je velká škoda.

Na rozdíl od ledních hokejistů jste ryzí amatéři, vybavení i pronájem ledu ale stojí peníze, kdo se o vás v tomto směru stará? Jste členem sledge-hokejového klubu Hamé Sedící medvědi ve Zlíně, jak jste propojeni s mistrovským klubem ledních hokejistů Hamé Zlín?

Jsme členy Zlínských aplikovaných sportů. Provoz týmu se staví na finančních prostředcích od sponzorů. Stejně jako u extraligového klubu HC Hamé je naším generálním sponzorem firma Hamé a.s. a několik dalších firem.

Sledoval jste olympiádu v Turíně, co vás nejvíce zaujalo, sledujete i olympiádu tělesně postižených, chtěl byste se někdy zúčastnit?

Olympiádu v Turíně jsem sledoval a sleduji pravidelně každý den. Sledoval jsem všechna sportovní odvětví, velmi mě potěšila stříbrná medaile Katky Neumannové a Lukáše Bauera. Nejvíc jsem se samozřejmě těšil na hokejový turnaj, a věřím, že náš tým bude usilovat o nejvyšší příčky. Zcela jistě budu sledovat i paralympiádu, a jednou bych se jí určitě chtěl zúčastnit a následně i snad úspěšně reprezentovat.